Totally confused - 3.díl

7. prosince 2012 v 20:24 | AnnPurpleperfect |  Povídky a příběhy

Totally confused

V minulém díle: "Ty mě znáš fakt dobře." "No, Bohužel né tak dobře, jak bych chtěla." "To se spraví. Tak dobrou Elis." Políbil mě na tvář a mrkl. "Brou, brou Lou." Zavřela jsem oči a sladce se ponořila do svých velice zmatených snů..."

Ráno jsem se probudila velice brzy, nejdřív jsem se obávala, že celý včerejšek byl jen sen. Když jsem ale zapla televizi ve svém pokoji pochopila jsem, že to sen nebyl. Měla jsem tam nastavený MTV a tam právě z přímého přenosu byl točen náš dům a nějaká holka právě říkala, že právě tam se schovávají One Direction.

Protože bylo velmi brzy, tak jsem nechtěla nikoho vzbudit a šla se potichu dolu nasnídat a udělat snídani i všem ostatním klukům. Když jsem vešla do kuchyně, málem jsem omdlela. Vše bylo perfektně vyčištěno, na stole voněly palačinky a kluci z mé oblíbené skupiny seděli u téhož stolu.

Ach... Mezi Louisem a Harrym na mě čekala připravená židle. "Dobré ráno." Pozdravila jsem je rozespale. "Ahojky!" Odpověděli mi srdečně. "Ehm, kde jste se todle naučili a... no prostě dík, ale to jste nemuseli." "No, chtěli jsme ti udělat radost, tak jsme se trochu překonali... A vůbec nemáš zač." Ujal se slova Zayn, který seděl naproti mě.

Po výbroných palačinkách jsem klukům navrhla, že jim ukážu dům, kde budou teď dočasně bydlet. Po všeobecné prohlídce se ukázalo, že Niall má velice hravou náladu a chce si zahrát na schovávanou. Po chvíli žadonili všichni kluci málem na kolenou. Po mém 'dobře' všichni společně zajásali a vrhli se na všechny strany...
Nialla, jelikož měl tu hravou náladu, jsme nechali, ať počítá do sta a běželi se schovat. Liam a Zayn se domluvili, že se schovají v obýváku, jeden za závěsem a druhý za křeslem. Pak si tu skrýš za závěsem rychle rozmysleli, když si uvědomili, že na ně čekají jejich fanynky. Harry se hned rozběhl k 'sobě' do pokoje a schoval se do skříně. Jen Louis stál bezradně uprostřed předsíně a rozhlížel se, kam by se mohl schovat. Bylo mi ho tak líto, že jsem ho vzala za ruku a beze slova vedla za sebou. Zastavila jsem se až u kumbálu, který byl skoro přeplněný. Naštěstí jen skoro. Otevřela jsem dveře do kumbálu, rozhlédla se, vklouzla dovnitř a vtáhla za sebou i Louise.

Tak jsme tam stáli, těsně vedle sebe, tak těsně, že kdybych zvedla hlavu a podívala se Louimu do očí, dotýkali bychom se nosy. Já se na něj ale nepodívala. Neměla jsem odvahu. Ve svých 17 letech jsem ještě s žádným klukem takhle blízko nebyla... Po chvíli jsem uslyšela Nialla křičet: "Áááá! Tady jsi Liame! Tak pojď, já tě zapikám!" Potichu jsem se zahihňala. V tom jsem si uvědomila, že se na mě Louis dívá. Sebrala jsem veškerou svou odvahu a zvedla hlavu. Podívala jsem se mu ho očí, i v té tmě bylo vidět, jak se lesknou. Jak jsem řekla, dotkli jsme se nosy. Dívali jsme si do očí asi 5 minut, nevím to jistě, ale byla to velmi dlouhá doba, velmi...

Pak se stalo, to, co se mělo stát.(Ne, nezapikali nás.) Louis se na mě díval a v tom, jsem ucítila jeho jednu ruku na mých vlasech, druhou na zádech a jeho ústa se dotkly mých. Jakmile se to stalo, jakoby mnou projel elektrický šok. Přitiska jsem se blíž k němu, projela mu vlasy - má opravdu krásné vlasy - a takhle jsme se líbali asi 3 minuty. Bylo to to nejkrásnější, co jsem v životě prožila...

Když jsme se od sebe odtrhli, tak jsem se mu opět zadívala do očí, nebyl tam už ten ustaraný pohled jako předtím, jeho oči zářily a já jsem byla šťastná. Tak jsme tam stáli, když jsem uslyšela, jak někdo jde po schodech. Louis to slyšel taky, protože řekl: "To bude určitě Niall, za tu dobu už asi našel všechny." A mrkl na mě. Přesně jsem věděla, co myslí 'tou' dobou. V tom se otevřely dveře a v nich se objevil Niall, Harry, Zayn i Liam. "Ouuups," řekl ironicky Harry: "Asi jsme vyrušili dvě hrdličky!" Všichni dostali záchvat smíchu, zasmála jsem se taky a pak stejně ironickým hlasem pronesla: "To víš no, kdo neví, kam se schovat ten mě má." Rozesmáli jsme se ještě jednou a já s velmi dobrou nálaldou zamířila zpět do kuchyně. "Oběd vařím já a va si zatím odpočiňte." Kluci oddaně přikývli a sedli si k velké knihovně...

Pokračování příště
Vaše
AnnPurpleperfect
 

Totally confused - 2.díl

5. prosince 2012 v 22:40 | AnnPurpleperfect |  Povídky a příběhy

Totally confused





Ach ty Vánoce...

5. prosince 2012 v 17:01 | AnnPurpleperfect |  Povídky a příběhy
Vánoce, advent, Nový rok, Silvestr, Mikuláš...
Ano, todle všechno patří do jednoho jediného měsíce.
O adventu každou neděli zapalujeme jednu adventní svíčku, scháníme stromek, adventní klaendář, dárky... Toto všechno děláme před příchodem toho skoro nejhlavnějšího svátku v roce. Vánoc.
Většina lidí považuje za oficiální začátek adventu, právě Mikulášskou nadílku. U nás ve škole se převlečou deváťáci za mikuláše, čerty a anděly a jdou strašit mladší ročníky. Nadílku pro každou třídu připravuje její třídní učitel. Já tedy odobné doufám, že bych příští rok mohla jít taky za čarta, ale já jak jsem blondýna, tak po mě asi budou chtít abych šla za anděla... no, co se dá dělat...
Vánoce. K vánocům se váže strašně moc zvyků. Před tím, než nastanou samy Vánoce, tak děti píší Ježíškovi dopis, co by si od něj ten rok přáli. O štědrém večeru jsou plni očekávání, co je pod stromečkem čeká a nemine :)
Jak by podle mě měl probíhat štědrý den? To vám s radostí popíšu....


Ale až v dalším článku :D

To sice nebude zadlouho, ale nechám zatím volný komentáře vám :)))

Pokud mi napíšete do komentů váš Štědrý den snů, nebo nejlepší Štědrý den, co jste zažili, tak je ráda publikuji :)))

Hodně štěstí :)
Vaše
Ann Purpleperfect
 


Totally confused - 1. díl

4. prosince 2012 v 23:31 | Ann Purpleperfect |  Povídky a příběhy

Totally confused



"And live while we're young!" "Drž už klapačku!" Zařvala na mě má sestra Drew. "Proč? Mě se ta písnička líbí!" "Nechci bydlet pod jednou střechou s holkou, ehm teda spíš s magorem, co miluje 4 klony Biebera!" Supěla na mě. I já se teď musela ovládat, abych po ní neskočila. "Ne! Takhle o nich nemluv! Za 1. je jich pět a za druhé, nevypadají ani trochu jako to... fuj! Jsou úžasní!!!" "Je to parta ubohých buzerantů!"
Po tomdle jsem se s ní už nehodlala hádat, měla jsem alespoň sto argumentů, jak toto tvrzení vyvrátit, ale hádat se s Drew nemá smysl. Bylo by to jen další promarněné letní dopoledne.
Rázně jsem se otočila na podpadku a odešla. Sestra za mnou ještě chrlila nadávky na jenich účet, ale já už neměla síly poslouchat. Vyrazila jsem do obýváku a hupsla do křesla. V tom jsem si všimla, že mi něco chybí. Ách ano, chipsy. Jak jsem mohla vůbec zapomenout?
Odešla jsem se do spíže podívat po nějakých paprikových, co je mám tak ráda. Samozdřejmě tam na mě čekaly
Vrátila jsem se do obýváku s balíčkem chipsů a sklenicí coly. Velmi 'zdravá' a 'výživná' snídaně. Usedla jsem do hlubokého, pohodlného křesla a začala přepínat různé pořady. Skoro všude bylo něco takového:"Dnes se stala strašná katastrofa..." nebo :"Autobus vybouchl těsně před tím, než všichni pasažéři vystoupili...." Atd...
Po chvíli jsem pochopila, že tak jako tak bude nejlepší MTV. Vůbec jsem nevnímala všchny ty písničky a rozhovory, protože jsem si u toho ještě četla pojednání o životě bohatých a slavných.Ach, kdybych byla slavná, alespoň trošičku, byla by o to větší pravděpodobnost, že ho potkám...
Z mého přemýšlení mě vytrhl zase ten znuděný reportérský hlas! "Právě na obrazovce vidíte asi 500 bláznivých holek, které urputně pronásledují..." Co to jako má být? Ten nudný hlas na MTV??? Už, jsem chtěla přepnout na něco zajímavějšího, ale něco mě zarazilo. Na obrazovce jsem uviděla houf dívek a 5 postav, co před nimi prchají.Hej! Nebyl právě tohle dům naší sousedky? A neni todle právě naše zahrada? Co je to vůbec za těch pět postav? Co to sakra?? Proč lezou k nám do zahrady???
Co nejrychleji jsem se rozběhla ke dveřím vedoucím do naší zahrady. Před tím, než jsem rozevřela dveře, jsem se zarazila, co když ta zahrada vůbec nebyla naše, ale jen podobná? Nebudu vypadat jako magor?
I přes všechny mé obavy jsem rozrazila dveře a v tom se mé pochybnosti rázem rozplynuly. Do obýváku vpadlo 5 nádherných kluků...

Těšte se na pokračování

Poznámka autorky: Todle je můj 1. ff o 1D, tak to berte s nadhledem. Jinak budu ráda za jaký koli koment a hvězdičku :)))

Vaše
Ann Purpleperfect

Nové povídky

4. prosince 2012 v 21:28 | Ann Purpleperfect |  Povídky a příběhy
Ahoj! Jak jste si určitě někteří všimli, můj blog se teď více zaměřil na povídky a příběhy a to přesněji o postavách z bestseleru Harry Potter. No, už tomu tak bude.
Protože jsem se začala více specializovat na fan fiction a mým jediným zájmem není jen Harry Potter, ale i například 1D - One direction, tak jsem se rozhodla, že budu psát i o nich různé příběhy. Nespoléhejte na žádné žhavé novinky z jejich života, ty příběhy budou vymyšlené... bohužel. Těšte se :)))
Vaše (milovaná ;D)
Ann Purpleperfect

TT: To, co potřebuji...

26. listopadu 2012 v 16:15 | Ann Purpleperfect |  TT- Téma týdne

To, co potřebuji... na opuštěný ostrov

Ahoj, většina lidí toto téma pojme jinak. Já sem vypíšu, co pořebuji na opuštěný ostrov

  • Mobil
  • Notebook
  • Hodně zajímavých knížek
  • Wi-Fi
  • I-pod
  • Twitter
  • CD
  • Jídlo
  • KFC
  • Pití
  • Hudba
  • Blog
  • Tužky a papíry
  • časáky
  • Postel
  • Křeslo
  • Barák
  • FB
  • Nabíječky
  • Elektřina
  • Televize
  • Moje BFF
  • Nákupák
  • Oblečení
A tunu dalších věcí!
Co byste si vzali na opuštěný ostrov vy???
Vaše
Ann Purpleperfect

Já, Anabett Willson a můj svět v Bradavicích - 3. díl

24. listopadu 2012 v 23:16 | Ann Purpleperfect |  Povídky a příběhy
V minulém díle:"Neměl bys jít na ten konkurz?" Zeptala jsem se a podívala se na něj."No, brácha mě omluví a já tam mám to místo tak jako tak jistý. Záleží mi víc na tobě než na famfrpálu."...

...Chvíli jsme tam stáli a já na něj hleděla jako bych byla opařená něčím hodně horkým. "Ehm, jdeš v neděli do Prasinek?" Vypadlo ze mě. "Ach, jo jdu... Hmm, nešla bys tam se mnou?" Odpověděl George. " No, vlastně, proč ne?" Usmáli jsme se na sebe, potom jsem mu mávla na rozloučenou. Šla jsem chodbou, nebo spíš jsem se vznášela. Byla jsem šťastnější než kdy předtím. Můj den D dopadl 100x lépe, než jsem čekala. Večer se mi usínalo opravdu dobře, protože jsem měla nad čím přemýšlet.
Dalších několik dní, před výjezdem do Prasinek jsem nemyslela na nic jiného. Jednoho dne jsme si povídaly s Hermi a já jí vyprávěla o tom výjezdu do Prasinek. Chvíli mě Hermiona zarmouceně pozorovala, jako by mi chtěla zdělit nějakou opravdu špatnou zprávu. Po pár minutách se odhodlala a na jeden nádech ze sebe vychrlila"Do-Prasinek-mohou-jen-studenti-3.-ročníku-a-výš."
Chvíli jsem se na ni dívala a pak se rozběhla pryč. Pryč za Georgem. Našla jsem ho v Nebelvírské společenské místnosti, jak se zrovna směje se svým dvojčetem a se svým kamarádem Leem Jordanem. "G-Georgi, m-musím s t-tebou mluvit!" Ještě pořád vysmátý George se mnou vyšel ven ze společenské místnosti a opřel se o parapet jednoho ze starých oken."Co se stalo?" Zeptal se po chvíli."N-No, já n-nemůžu do těch P-Prasinek. Nejsem j-ještě v-ve 3. ročníku!"Vypravila jsem ze sebe.Chvíli jsme na sebe koukali a pak George vstal, přišel ke mě a políbil mě na čelo " To nevadí",pronesl a láskyplně se na mě usmál. Nevadí, tak nevadí. Také jsem se usmála, trochu mu pocuchala vlasy a odešla do dívčích ložnic...
Konec 3. části.
Pokračování příště :)

Já, Anabett Willson a můj svět v Bradavicích - 2. díl

24. listopadu 2012 v 16:14 | Ann Purpleperfect |  Povídky a příběhy
V minulém díle: Když jsem usínala, pořád jsem před očima viděla jeho zářivý úsměv a v uších mi zvonil jeho sladký, trochu vyzívavý hlas.
Doufám, že se ještě potkáme...

...Ráno jsem vstala, vklouzla do čistého hábitu a sešla dolů na snídani. Skoro všichni Nebelvírští studenti už tam byli a ládovali se těmi všemi dobrotami, co nám připravili domácí skřítci. Posadila jsem se vedle Hermi, která je stejně, jako já v 1. ročníku. Dlouze jsme si povídali, tedy až do chvíle než se na snídani objevil i ON. Vidlička mi vypadla z ruky a s hlasitým žuchnutím dopadla na zem. Pak vešel i Fred a já si uvjedomila, že je od sebe dokážu rozlišit. Dost měto překvapilo, takže jsem zapoměla na vidličku, která se ještě pořád válela na zemi a jen tam seděla s pusou, otevřenou dokořan.
Po chvíli, mi na rameno zaťukala Hermiona a já se konečně vzpamatovala. Trochu jsem se oklepala, abych alespoň na chvíli zahnala všechny ty myšlenky a nevypadala jako ten culící se idiot :D
Celý den jsem chodila jako přízrak a myslela jen na něj. I když mě asi 3 profesoři seřvali, byla jsem šťastná. Protože si se mnou nikdo nevěděl rady, tak se na mě všichni domluvili a dali mi 2 týdenní školní trest. I přesto jsem byla stále oslepená šťastným pocitem z toho, že jsem George viděla toho dne už 5 krát.
Před spaním jsem si všimla, že na příští týden je naplánovaný výlet do Prasinek. Byl to přesně ten den, kdy školní trest nemám. Další oznámení hlásalo, že ti co se chtějí zůčasnit konkurzu o zařazení do Nebelvírského famfrpálového družstva se mají dostavit další den od 16 hodin do velké síně a mít s sebou košťata. Od různých lidí jsem se doslechla, že Fred i George jsou ve famfrpálu opravdu dobří, takže se do mužstva dostanou každý rok. Byla by to pro mě dokonalá možnost se s Georgem sblížit.
Další ráno jsem se probudila s pocitem přímo nevyslovitelného štěstí! Dnes je den D, den kdy se možná o hodně více sblížím s Georgem. Doslova jsem letěla do Velké síně. Vypadala úplně stejně jako i den před tím, ale já cítila změnu. Cítili ji i všichni Nebelvírští studenti. George i Fred již seděli u stolu a nějakým vtípkem bavili Levanduli Browenovou, ta se hlasitě kdákavě smála. Trochu to vypadalo, jakoby se dusila. Pocítila jsem takové zvláštní... nevím jak to nazvat. Nikdy jsem nic podobného necítila. Hermi mi řekla, že žárlím... Asi to tak bude. No, prostě jsem si řekla, že mi žádná Levandulinka můj dokonalý den nezkazí.
Celý den jsem se pokoušela co nejvíce soustředit aby mi nikdo z profesorů nedal školní trest. No, celkem se povedlo. Jen budu mít trest prodloužený o týden, no co se dá dělat, snaha byla.
O přestávce za mnou přišel George(George!!!) a tim svým krásným hlasem se zepral: "Takže ty chceš být ve famfrpálovém mužstvě jo?" Dokázala jsem ze sebe vypravit jen takové chabé "Jo" a pokoušela se vyhnout jeho pohledu."A kýmpak bys chtěla být?"Pronesl po chvíli čekání.V tom mi to došlo, kým bych tam asi byla? Skoro všechna místa už jsou skoro jistě obsazená. V tom jsem si vzpoměla na Hermionu, která mi před nedávnem říkala, že nemají dost dobrého chytače. Tak to zkusím, řekla jsem si."Chytač." Pronesla jsem ještě tišeji, než jsem předtím plánovala."Zajímavé a víš ty něco o Harrym Potterovi?"Řekl to tak zvláštně, přímo soucitně. Udiveně jsem na něj pohléhla" Toho zná každý, ne?"George se zadíval do země."Profesorka Mc Gonagalová ho jmenovala nebelvírským chytačem" Tato věta mě doslova zarazila." A všechna ostatní místa máte jistá?" "Asi ano..." Při těchto slovech jsem se musela přemáhat abych zadržela slzy. Tolik jsem na to čekala. George to musel pochopit, protože ke mě přišel a láskyplně mě objal. Byla jsem tak překvapená, že jsem se už nepokoušela zadržovat slzy. I přesto, že mu mé slzy, smáčely hábit mě držel velmi pevně, ale přitom něžně, jak mě ještě žádný kluk nikdy neobímal. Stáli jsme tam dlouhou dobu, která mně připadala jako hodiny. Pak jsem si všimla hodin, co se před námi začaly vznášet a mě to náhle docvaklo. "Neměl bys jít na ten konkurz?" Zeptala jsem se a podívala se na něj."No, brácha mě omluví a já tam mám to místo tak jako tak jistý. Záleží mi víc na tobě než na famfrpálu."...
Konec 2. části.
Pokračování příště :)

Já, Anabett Willson a můj svět v Bradavicích - 1. díl

24. listopadu 2012 v 12:42 | Ann Purpleperfect |  Povídky a příběhy
Sedím v prostorné zahradě a přemýšlím. Na přemýšlení nepotřebuji úplné ticho, todle prostředí mi vyhovuje. Tak tedy sedím, sedím a přemýšlím nad všemi různými věcmi. Hlavně nad historií naší školy. Říká se, že můj otec, James Drew Willson vstoupil do dějin, ti co to říkají mají pravdu. Vytvořil fůru ochranných kouzel. Teď je většina lidí používá na ochranu proti Smrtkům(Smrtijedům) a Voldíkovi(Voldemortovi).Většina lidí mu říká Vy-víte-kdo nebo Pán zla. Jiní, podle všech ostatních, ti odvážnější ho nazývají lord Voldemort. A já, já mu říkám Voldík.
Většinu věcí nazývám jinak než ostatní i dělám to všechno jinak.Hodně lidí o mě říká, že jsem divná... Ach ano, ještě jsem se nepředstavila, Anabett Willson. Chodím do koleje jménem Nebelvír, ale kamarádím se i s Havraspárskými a Mrzimorskými. Ke Zmiozelu mě určitě nedostanete!
Asi bych vám měla popsat alespoň mé zařazování. Když jsem poprvé spatřila Bradavice, byla jsem nadšená! Tak krásný hrad jsem snad v životě neviděla. Zařazování jsem se celkem bála, protože jsem skoro žádná kouzla neuměla...
Když jsem spatřila Moudrý klobouk, bylo mi trochu blbě od žaludku. Klobouk zazpíval písničku a po chvíli čekání jsem přišla na řadu i já. Posadila jsem se na stoličku z tmavého dřeva, opatrně uchopila klobouk do rukou a co nejjemněji si ho nasadila na hlavu. V tom se v mé hlavě ozval hlas: "Tak kam bych tě mohl zařadit..." Jeho přemýšlení pro mě v tu chvíli trvalo jako celé hodiny. Cítila jsem, jak rudnu a má hlava se mi pod lesklými, dlouhými, kudrnatými vlasy začíná potit. Ale když mi už to čekání začalo lézt na nervy a já si chtěla strhnout klobouk a utéct pryč, uslyšela jsem hlasitý výkřik:"Nebelvír!!!" Viděla jsem, jak všichni od Nebelvírského stolu začali bouřlivě tleskat. Ze jména jeden z dvou zrzavých dvojčat.
Rychhle jsem se sebrala a běžela za svými spolužáky. Konečně, řekla jsem si a posadila se naproti jednomu zdvojčat. Chlapec mi podal ruku a s zářivým úsměvem se představiil: "Ahoj, já jsem George Weasley a todle je Fred", ukázal na druhé, stejně zářivě se usmívající dvojče.
Hned ten večer jsem se seznámila s pár lidmi, zejména v holčičí ložnici. Douho do noci jsme si povídaly s Hermionou a dalšími dívkami. Když jsem usínala, pořád jsem před očima viděla jeho zářivý úsměv a v uších mi zvonil jeho sladký, trochu vyzívavý hlas.
Doufám, že se ještě potkáme...
Pokračování příště :)

HP

24. listopadu 2012 v 12:31 | Ann Purpleperfect |  Povídky a příběhy
Ahoj lidi! Rozhodla jsem se, že budu psát povídky nebo příběhy o filmu i knize a přesněji o Harrym Potterovi. Povídky se budou vstahovat na různé lidi, co kdy se objevovali v knížce,ale i ve filmu. Asi hned nenapíšu o všech postavách. Jinak budu psát ještě hodně Fan Fiction o všem možném :D Tak tady budete mít hned nový článek :)))
Vaše
Ann Purpleperfect

Další články


Kam dál