Já, Anabett Willson a můj svět v Bradavicích - 2. díl

24. listopadu 2012 v 16:14 | Ann Purpleperfect |  Povídky a příběhy
V minulém díle: Když jsem usínala, pořád jsem před očima viděla jeho zářivý úsměv a v uších mi zvonil jeho sladký, trochu vyzívavý hlas.
Doufám, že se ještě potkáme...

...Ráno jsem vstala, vklouzla do čistého hábitu a sešla dolů na snídani. Skoro všichni Nebelvírští studenti už tam byli a ládovali se těmi všemi dobrotami, co nám připravili domácí skřítci. Posadila jsem se vedle Hermi, která je stejně, jako já v 1. ročníku. Dlouze jsme si povídali, tedy až do chvíle než se na snídani objevil i ON. Vidlička mi vypadla z ruky a s hlasitým žuchnutím dopadla na zem. Pak vešel i Fred a já si uvjedomila, že je od sebe dokážu rozlišit. Dost měto překvapilo, takže jsem zapoměla na vidličku, která se ještě pořád válela na zemi a jen tam seděla s pusou, otevřenou dokořan.
Po chvíli, mi na rameno zaťukala Hermiona a já se konečně vzpamatovala. Trochu jsem se oklepala, abych alespoň na chvíli zahnala všechny ty myšlenky a nevypadala jako ten culící se idiot :D
Celý den jsem chodila jako přízrak a myslela jen na něj. I když mě asi 3 profesoři seřvali, byla jsem šťastná. Protože si se mnou nikdo nevěděl rady, tak se na mě všichni domluvili a dali mi 2 týdenní školní trest. I přesto jsem byla stále oslepená šťastným pocitem z toho, že jsem George viděla toho dne už 5 krát.
Před spaním jsem si všimla, že na příští týden je naplánovaný výlet do Prasinek. Byl to přesně ten den, kdy školní trest nemám. Další oznámení hlásalo, že ti co se chtějí zůčasnit konkurzu o zařazení do Nebelvírského famfrpálového družstva se mají dostavit další den od 16 hodin do velké síně a mít s sebou košťata. Od různých lidí jsem se doslechla, že Fred i George jsou ve famfrpálu opravdu dobří, takže se do mužstva dostanou každý rok. Byla by to pro mě dokonalá možnost se s Georgem sblížit.
Další ráno jsem se probudila s pocitem přímo nevyslovitelného štěstí! Dnes je den D, den kdy se možná o hodně více sblížím s Georgem. Doslova jsem letěla do Velké síně. Vypadala úplně stejně jako i den před tím, ale já cítila změnu. Cítili ji i všichni Nebelvírští studenti. George i Fred již seděli u stolu a nějakým vtípkem bavili Levanduli Browenovou, ta se hlasitě kdákavě smála. Trochu to vypadalo, jakoby se dusila. Pocítila jsem takové zvláštní... nevím jak to nazvat. Nikdy jsem nic podobného necítila. Hermi mi řekla, že žárlím... Asi to tak bude. No, prostě jsem si řekla, že mi žádná Levandulinka můj dokonalý den nezkazí.
Celý den jsem se pokoušela co nejvíce soustředit aby mi nikdo z profesorů nedal školní trest. No, celkem se povedlo. Jen budu mít trest prodloužený o týden, no co se dá dělat, snaha byla.
O přestávce za mnou přišel George(George!!!) a tim svým krásným hlasem se zepral: "Takže ty chceš být ve famfrpálovém mužstvě jo?" Dokázala jsem ze sebe vypravit jen takové chabé "Jo" a pokoušela se vyhnout jeho pohledu."A kýmpak bys chtěla být?"Pronesl po chvíli čekání.V tom mi to došlo, kým bych tam asi byla? Skoro všechna místa už jsou skoro jistě obsazená. V tom jsem si vzpoměla na Hermionu, která mi před nedávnem říkala, že nemají dost dobrého chytače. Tak to zkusím, řekla jsem si."Chytač." Pronesla jsem ještě tišeji, než jsem předtím plánovala."Zajímavé a víš ty něco o Harrym Potterovi?"Řekl to tak zvláštně, přímo soucitně. Udiveně jsem na něj pohléhla" Toho zná každý, ne?"George se zadíval do země."Profesorka Mc Gonagalová ho jmenovala nebelvírským chytačem" Tato věta mě doslova zarazila." A všechna ostatní místa máte jistá?" "Asi ano..." Při těchto slovech jsem se musela přemáhat abych zadržela slzy. Tolik jsem na to čekala. George to musel pochopit, protože ke mě přišel a láskyplně mě objal. Byla jsem tak překvapená, že jsem se už nepokoušela zadržovat slzy. I přesto, že mu mé slzy, smáčely hábit mě držel velmi pevně, ale přitom něžně, jak mě ještě žádný kluk nikdy neobímal. Stáli jsme tam dlouhou dobu, která mně připadala jako hodiny. Pak jsem si všimla hodin, co se před námi začaly vznášet a mě to náhle docvaklo. "Neměl bys jít na ten konkurz?" Zeptala jsem se a podívala se na něj."No, brácha mě omluví a já tam mám to místo tak jako tak jistý. Záleží mi víc na tobě než na famfrpálu."...
Konec 2. části.
Pokračování příště :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Co si myslite o tomto blogu?

Ujde 23.8% (20)
Je fakt supr!!! 51.2% (43)
Vubec se mi nelibi!! 25% (21)

Komentáře

1 Ginny Ginny | 24. listopadu 2012 v 22:49 | Reagovat

Vážně super. Ale nech mého bráchu na pokoji. :-)

2 Ann Purpleperfect Ann Purpleperfect | E-mail | Web | 24. listopadu 2012 v 22:53 | Reagovat

Ale on je tááák sladkej

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama